Další recenze a ohlasy

"Hra se slovy, texty písní a slovní hříčky, které zde padají, hrají a zpívají, by se měly vydat veřejně jako sbírka. Nebo by se mohly rovnou tesat. Ani sem nechci vypisovat příklady, protože to ztratí tu bezprostředně milou autentičnost zcela konkrétního okamžiku. Toho okamžiku, který s nimi rádi prožíváte. Který s nimi rádi sdílíte. Něco tak jedinečného a snad pro většinu veškerého diváctva líbivého, může totiž vytvořit jen někdo, kdo se nezalekne titěrné hromady práce, která za tím vším stojí. Někdo, kdo divadlo dělá s opravdovou láskou, radostí a chutí. S úsměvem (nepilota). Tím někým však není pouze Jan Duchek nebo Lukáš Habanec, tím někým je celé Kočovné divadlo Ad Hoc, jehož profil by byl pravděpodobně jiný, pokud by mu některá z těch talentovaných bytostí, kterými všichni bezpochyby jsou, chyběla. Hudební, hravé, tvořivé, inteligentní, upřímné, české, aktuální, radostné, skromné, precizní - chválit a pokračovat mohu za doly a za hory - divadlo, kterému snad nikdy na jevišti nechybí ani malé miminko." Lukáš Křížek

Zdroj: Divědové na blogu, Kočovníci podruhé 

"Pro někoho to sice nebylo "pravé" divadlo, jen kabaret či pásmo, ale domnívám se, že takový typ chytrého kabaretu, který si nehraje na intelektuálštinu (i když pochopení některých narážek a slovních hříček předpokládá od diváků alespoň určité vzdělání a informovanost), ale je prostě jen příjemně hravý svou energií a spoustou nápadů všeho druhu, které chvílemi člověk nestačí ani vstřebávat, je sakra potřebný. A o co jiného v divadle jde, než o dialog a potřebu orientovat se skrze ně v sobě, ve světě, v životě?" Jana Soprová

Zdroj: Divadelní Noviny - Zprávy z kraje obrozenců 4 

"Jejich estetické cítění, svébytná poetika, vhodně nastavená míra i časová stopáž nás prostřednictvím vědeckých přednášek, vypointovaných reklamních spotů, hudebně - choreografických čísel i důmyslné až nonsensové poezie velmi sofistikovaně provede organicky řazenou strukturou, která vede k vysoké formě moderního evropského kabaretu."Jaromír Hruška

Zdroj: Zpravodaj divadelního pikniku 2015, číslo 3, Zpráva: přistižen s úsměvem idiota 

"... kabaret... Vodňanský, Skoumal, ale taky Voskovec, Werich, Suchý a třeba i Svěrák... múzičnost až na půdu... samozřejmě humor a všechny jeho odrůdy - od jemného slovního žonglování až po ten nejčernější... paradox... pointy slovní i obsahové, vždy perfektně načasované... překvapivost, ale i možnost dovtípit se dříve, než bylo vysloveno... živost a aktuálnost obsahu - jasně, že některé TV zprávy ve Volyni asi těžko zazněly... jemné a nenásilné typové rozlišení, tak účinné v této formě - jeden chytrý, jeden blbý, jeden ještě blbější, někdo lidový a někdo vysoce intelektuální... a samozřejmě hudební čísla s nápaditou, velmi příhodnou choreografií... sympatické, milé, překvapivé, vtipné, pokorné, nenásilné, hravé, ale hlavně chytré, chytré, chytré..." Kateřina Fixová

Zdroj: Zpravodaj Jiráskova Hronova 2015, číslo 3., Zmrazili mě podruhé 

"Oproti Il Congelatore mě překvapilo, kolik hudebních žánrů dokáže soubor zahrát - nejen operu, ale jazz, folklór, muzikál, swing, world music. A to všechno s úctou a pokorou. Herci si na nic nehrají, oni prostě jsou a dělají, co je baví. A baví to i nás diváky. Všechno je skromné a decentní, scénografie i kostýmy, stejně jako jejich projev. Možná mohli mít mikrofon, protože občas jsme měli zatěžko něčemu rozumět, ale to je snad jediná kritika, kterou bych k tomu jako nadšený divák mohla dodat." Vendula Burger

Zdroj: Zpravodaj Jiráskova Hronova 2015, číslo 3., Balzám na duši

"Suché a šliterární slovní hříčky a fórismy" se uplatnily i tentokrát, "kabaretuše" měla na publikum očekávatelně zničující účinek, závěrečné "a po nás potupa" rozhodně neplatilo. V podání Ad Hoců zažívá literární kabaretění, textappealování a maloformování už bůhvíkolikátou renesanci. Zajděte si na ni." Jan Šotkovský

Zdroj: Nadivadlo 

"Soubor, který loni okouzlil svou operou Zmrazovač, tentokrát přišel s žánrem kabaretu. Zjevně inspirován dvojici Vodňanský-Skoumal, ale bylo tam i hodně Cimrmana, hraní si se slovy, s muzikou, s charaktery, i s diváky. Prostě hraní si v nejrůznějších formách a podobách. Bavilo to, a bylo to přitom chytré a zábavné." Jana Soprová

Zdroj: Scéna.cz 

"Je to zážitek do takové míry, že pokud bych chtěl nějakým způsobem interpretovat zážitek z toho představení, tak to dost dobře nejde, protože k tomu potřebuji tu kvalitu, kterou má ten soubor jako celek v tu danou chvíli. Zůstává ve vás ten pocit, že to chcete vidět znovu, zažít znovu."

Jaromír Hruška, divadelní režisér, dramaturg divadla Český Krumlov (rozborový seminář Divadelní piknik Volyně 2015)

"Já jsem šel z toho představení s jednou svojí dobrou kamarádkou a ona mi říkala: Já jsem hrozně šťastná, protože vždycky když jsem poslouchala ten Semafor a toho ranýho Šimka a Grossmana na kazetách a Cimrmany těch prvních deset let, tak jsem si říkala, ježiš, to muselo být super být u toho tenkrát naživo a teď mám pocit, že je to naživo a já jsem u toho. A já to zmiňuji proto, že já měl ten pocit vlastně taky."

Jan Šotkovský, dramaturg Městského divadla Brno (rozborový seminář Divadelní piknik Volyně 2015)

"Mně se to neuvěřitelně líbilo, já jednak miluju literární kabaret a hlavně, tohle je jeden z nejlepších, jaký jsem, chtěl jsem říct za poslední dobu, ale možná vůbec za život, viděl."

Luděk Horký, lektor, režisér, dramaturg (rozborový seminář Divadelní piknik Volyně 2015)

"Ono se špatně hovoří o tvaru, který ty své cíle plní. Byl to kabaret, který chtěl bavit a baví."

Petr Christov, vedoucí Katedry divadelní vědy FF UK v Praze (rozborový seminář Divadelní piknik Volyně 2015)